Spravte si náladu hned teď


„Jsem hrozná. Nevím, co je se mnou špatně…“ Podobnými slovy začíná hodně terapeutických sezení. A ruku na srdce, neřekli jste si něco podobného dnes i vy? V tomhle článku si vysvětlíme, že není potíž ve vás, jen nejspíš děláte jednu jedinou triviální chybu.

V terapii se s variacemi a la „stydím se za sebe, že…“ setkáváme často. Nejspíš některou z nich znáte sami u sebe až příliš dobře. Většina z nás si vyčítá, že nejsme dost produktivní. Pak před sebou nedokončené „to do“ listy hrneme, až nás zavalí pocit, že jsme snad za celý den neudělali vůbec nic.

Nejspíš se poznáte i v tom, že některá období nesmyslně odkládáte svá rozhodnutí. Nicméně nejen ta velká, ale mnohdy i ta nejdrobnější a ve finále nepodstatná. Pak se přistihnete, že už zase nesmyslně scrollujete obrázky, zas stojíte před ledničkou anebo nakupujete (každý podle gusta). Nikomu byste to nepřiznali, ale v hloubi duše si kladete otázku, proč jste tak nemožní.

A často je to jen ten nejobyčejnější podivný pocit, který známe jednou za čas všichni: necítíte ve své kůži; najednou byste nejradši seřvali pomalého chodce na cestě před námi; anebo vás rozbrečí reklama. „Co to se mnou je?!“

O každém z těch témat bychom v terapii mohli mluvit klidně hodiny a určitě by to bylo zajímavé povídání. Nemusíme ale jít do žádné závratné hloubky, abychom mohli rozlousknout, co že to s vámi je „špatně“.

Mám pro vás jednoduchý, ale funkční tip: zastavte se.

Není s vámi špatně vůbec nic, jen vás nikdo nenaučil klíčovou dovednost k vyrovnanějšímu životu. Většinou totiž během dne odbavujeme stovky drobností, máme rozpromyšlených několik dlouhodobých linek a do toho k nám přichází tisíce informací – od vážných zpráv ze světa, přes rozladění partnera, až po spálený toast k snídani.

Všichni bez výjimky svůj život žijeme za pochodu a jen málokdy se v tom zastavíme, abychom to všechno na chvíli analyzovali a promysleli další krok. Přitom právě to je základní pravidlo funkčního procesu.

Ptejte se sami sebe.

Jak se teď cítíte? Jaké konkrétní úkoly máte před sebou? Jak na vás zapůsobila důležitá informace, kterou jste před chvílí dostali?

Většinou v sobě máme tolik pocitů a rozpřemýšlených myšlenek, že kdybychom je měli všechny napsat na papír, spíš by možná stačila role balícího papíru než A4.

Vždycky si představím situaci, kdy nefunguje tiskárna a vyslané úkony k tisku se jen hromadí ve virtuální frontě. Když si nedámu tu práci, abychom je jeden po druhém zkontrolovali, buď celý proces zkolabuje a zastaví se úplně, anebo tiskárna naráz vyplivne stovky stran, které už ani nepotřebujeme.

Proto je tak potřeba se zastavit a udělat malou revizi.

Jak se cítíš?

Tahle otázka je většinou klíčem ke všemu, co se nám zdá, že bez výsledku řešíme. Můžeme mít promyšlená pro a proti, mít hlubokou analýzu toho, co svým rozhodnutím získáme a mít dokonce i promyšlené všechny černé scénáře… když kolem toho ale budeme mít nějaký pocit, který nebereme na zřetel, v rozhodnutí se neposuneme. Mnohdy takhle s klienty po krátkém probrání zjistíme, že to třeba vlastně vůbec nechtějí (a může být zajímavé zjistit i konkrétně proč), a pokud tomu tak je, nepohnou se ani o píď, i kdyby se k tomu dokopávali celý den.

Jak konkrétně teď dál?

Pokud nemáte ultravýkonný nový telefon, nejspíš znáte, že se po nějaké době výrazně zpomalí. Když se pak podíváme na přehled aplikací, které běží na pozadí, anebo jsou stále otevřené, aniž bychom s nimi pracovali, je odpověď nasnadě. Podobně to funguje i s naší myslí. Pokud toho řešíme hodně naráz a větší úkoly si nerozkouskujeme na drobné, cítíme se zahlcení. Mysl je vynalézavá a umí si pomoct – často se nám to ale nelíbí, když se například přistihneme, že jsme zkoukli všechny příspěvky přátel a nevíme, co dál.

Jak v tobě doznívá to, co se před chvílí stalo?

Přestože je běžné, že žijeme za pochodu, je pravda, že někdo životem spíš sprintuje než prochází. Tak se může stát, že v sobě nenecháte doznít pocit, který jste měli, když jste se ráno loučili s dětmi, informaci, kterou jste dostali v práci, anebo důležitý dojem, který nabydete v rozhovoru s kamarádkou. Všechny jsou pro vás ale jistým způsobem důležité, proto neodezní, když jim nevěnujete pozornost. Spíš si začnou žít vlastním životem. Poznáte to tak, že se cítíte rozhození a nevíte proč. Necítíte se ve své kůži a od okolí odpojení.

Co pomáhá?

Naučit se během dne zastavovat se a tak trochu resetovat není jednoduché, nikdo nás to neučil. Cestou k tomu ale může být například to, že během jízdy tramvají nesáhnete po telefonu a jen se sebe přátelsky zeptáte, jak se daří. Pomáhají deníky a zápisníky, kam si můžete odkládat myšlenky, obzvláště, když si vytvoříte zvyk sednout si k nim pravidelně. Někdo si dělá řízené pauzy v práci, které mu hlídá spuštěná aplikace na kontrolu času. Způsobů je nespočet, jde jen o to najít ten váš, který vám bude fungovat.

description
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.